SAUNA její vznik funkce použití Vlastimil Sládek SAUNY SALUS

Historie sauny

Počátky sauny, tak jak ji známe u nás, najdeme na sever od nás, ve Finsku. Sám název "sauna" je finské slovo a již více než tři sta let stará definice tohoto slova označuje saunu jako "dům s možností lázně, pro kterou je vzduchohříván pecí". První finské sauny byly u obytných domků, ve staveních z otesaných klád s velkým ohništěm plným balvanů. Nemívaly okna, původně ani komín, takže kouř a pára odcházely dveřmi nebo jen úzkými průduchy.Stěny byly černé od sazí, topilo se březovými poleny a celým prostorem pronikalo aroma páleného dřeva. Řadu zmínek o sauně najdeme i ve slavném finském eposu KALEVALA, který sestavil roku 1835 lékař Ellias Lonnrot.Sauna našla svůj ohlas i ve výtvarném umění; před několika lety se objevila tématika sauny i na finských poštovních známkách. Dnes je ve Finsku na 4,7 mil. Finů více jak 1 milion saun.Parní a potní procedury se však neomezily jen na Finsko, najdeme je i v jiných částech světa. Již v 5. století při.n.l. popisuje řecký spisovatel Herodotos horkovzdušnou lázeň u Skytů, kdy do stanu z houní byly z blízkého ohniště přeneseny rozpálené kameny. V Nestorových letopisech, které zachycují události do roku 1206,najdeme zprávy o starých lázních v Rusku, kde patřily k běžnému životnímu standardu. Najdeme zde i zmínku z roku 945 pojednávající o kněžně Olze, která - aby pomstila svého manžela Igora - nechala dřevanské posly, kteří sepřišli ucházet o její ruku pro knížete Mala, během mytí ve vytopené lázni zavřít a upálit (zdroj: Radzilův rukopis). Další zmínka pochází asi z 11. stol. a hovoří o tom, jak "v zemi slovanské viděl lázně dřevěné, vytopené náramně, kde lidé se svlekou, oblijí se kvasem, vezmou na sebe metly nebo proutí, bijí se sami…." (překlad K.J. Erben, 1867).Ve střední Americe se léčebné parní lázně podobné sauně nazývaly „termaxcales“ a byly to kulaté nebo hranaté kamenné chatrče s klenbou, s úzkým vchodem a vnějším topeništěm. Potní lázně obdobného typu jsou u domorodců běžné dodnes.Severoameričtí Indiáni budovali potní chýše ve stanech z kůží s dřevěnou kostrou. Mnohde se bičovali metlami a proceduru vždy končili koupelí ve studené vodě. Eskymáci využívali naopak ke koupeli horké termální prameny.Z uvedených příkladů je vidět, že všude se k prokrvení kůže využívaly metly ke šlehání. Ve středověku je znali pod názvy "věník" nebo "chvoščiště", ve Finsku jako "vasta" nebo "vichta". V Rusku je dodnes možné si v lázníchobjednat "bánčika", který šlehání obstará.Ve sportu sehrály ve prospěch sauny významnou roli olympijské hry. Sauna se objevila v olympijské vesnici roku 1924, ale využívali ji pouze finští sportovci. Nicméně od olympijských her v Berlíně v roce 1936 byla již saunapřístupná olympijským reprezentantům všech zemí.V Čechách postavil pravděpodobně první saunu u Štěpánova doc. František Vojta v roce 1936, v roce 1946 byla zprovozněna první veřejná sauna v Brně-Pisárkách, v roce 1948 byla v Karlově Studánce otevřena sauna k lékařským účelům. V roce 1982 byla v tehdejším Československu resp. v Piešťanech uspořádán VIII. mezinárodní kongres sauny.

Rozdělení sauny

Základní rozdíl mezi saunou privátní (domácí) a veřejnou spočívá v umístění stavby. Domácí sauna je v rodinných domcích, chatách, chalupách, apod. Veřejné sauny jsou naproti tomu v hotelech, sportovních klubech, v mateřských školách, ve sportovních gymnáziích, v erotických klubech. Charakter veřejné sauny má dokonce i sauna v suterénu panelového domu, přestože ji navštěvují stále ti samí lidé (na rozdíl od domácí sauny by v těchto saunách měl být vyškolený, kvalifikovaný obsluhovatel sauny).Další rozdíl spočívá v charakteru provozu a u veřejných saun pak v zajištění hygieny provozu a navazujících služeb (masáž, solárium, občerstvení, whirlpool, apod.). Proto jsou při stavebním řízení (stav. povolení, ale i kolaudace) z hygienického hlediska přizvány orgány činné v běžném hygienickém dozoru (MHS, OHS, KHS), z hlediska bezpečnosti hasiči (výchozí revize, periodické revize, provozní deníky, apod.). Sauny můžeme samozřejmě dělit dále, např. podle druhu vytápění (pevná paliva, elektrická topidla, plynová topidla, nepřímé vytápění, kombinované způsoby vytápění, apod.) nebo podle velikosti na malé (6-10 osob, tj. 12-20m2), sřiední (11-15 osob,t.j. 22-30m2), a velké sauny (pro 16-20 osob, t.j. 32-40 m2).Obecně se sauny řídí novou vyhláškou č. 135/2004 Sb. Ministerstva zdravotnictví ze dne 17. března 2004 o ochraně veřejného zdraví. Hlavní výhodou domácí sauny je její soukromí, možnost volby termínu a času saunování.

Vliv sauny na zdraví

Saunování má především výborný preventivní účinek. Pravidelné saunování zvyšuje odolnost organismu proti běžným infekcím horních cest dýchacích, povzbuzuje a vylaďuje nervové i hormonální funkce organismu a pomáhá orgánům při intenzivním pocení zbavovat se ve zvýšené míře zplodin látkové přeměny.Z léčebného hlediska (autor není lékař) má saunování podpůrný význam. Z literatury a praxe je známo využívání aromaterapie (při léčbě horních cest dýchacích, při poruchách pohybového ústrojí, při nespavosti), sauna se využívá k prohřátí kloubů u některých ortopedických diagnoz, při některých klimakterických potížích apod. Zajímavých výsledků se dosahuje též při saunování mentálně postižených dětí v denních stacionářích. Sauna však není samospasitelná. Následující řádky zklamou určitě ty, kteří si myslí, že saunováním zhubnou. Pravda je, že se při saunování během 1/2 hodiny ztratí 500 g vody, pravda je i to, že saunování pomůže k lepšímu rozložení vody v organizmu, což snižuje např. otoky u lidí s nadváhou, když mizí voda z tukových tkání. Nahromaděné tukové zásoby však nezmizí a vodu po saunové lázni rychle doplníme.Sauna však není vhodná pro všechny. Někomu je sauna doporučena (indikována), ale někomu je přímo zakázána (kontraindikována). Úplný seznam indikací a kontraindikací by vydal na dvě stránky. Nicméně, stručně řečeno sauna je vhodná pro zdravé osoby, u nichž nebyly zjištěny známky nějakého závažného onemocnění (akutního nebo zhoršeného chronického).Pro příjemné saunování je důležitý momentální psychický stav a okamžitá tělesná dispozice. Nemocný by se měl před návštěvou sauny poradit se svým ošetřujícím lékařem. Některá onemocnění nepatří do sauny vůbec (akutní záněty, některé kožní projevy, komtraindikované gynekologické problémy a degenerativní onemocnění, apod.)

Sauna a sport

Přestože bylo řečeno, že pomocí sauny nehubneme, řada sportovců (kde se rozdělují váhové kategorie - např. box, řeckořímský zápas, judo, apod.) využívá sauny k zařazení do "své" váhy. Pro řadu sportovců je bezprostředně po utkání sauna kontraindikována (kontaktní sporty, kde dochází k úderům do hlavy) - tamkde by u teoretického úrazu hlavy došlo saunováním k urychlení krevního oběhu. Sport a regenerace k sobě patří. Sauna zvyšuje látkovou výměnu, odplavuje únavové látky, zlepšuje zásobování kyslíkem a pod. Komplexnípůsobení těchto a dalších faktorů ovlivňuje stav sil  získaných tréninkem, tzv. kondici. V tréninkovém i v závodním období je třeba používat saunu s rozmyslem. Ideální je využít saunu k předehřátí organismu před masáží.

Kdy chodit do sauny

Optimální doba saunování je v podvečer, aby po saunové lázni mohl následovat spánek, a nejdříve dvě hodiny po konzumaci posledního jídla. Proto se i děti ve školkách saunují před obědem a po jídle jdou spát. U vrcholových sportovců jsou do tréninkového plánu zařazeny regenerační dny a podléhají dohodě a návrhu celého realizačního týmu (trenér, masér, psycholog, apod.).Tento článek je pouze stručným shrnutím poznatků o historii, současnosti a účincích sauny.Úplnou problematikou sauny se zabývají odborné časopisy, lékařské i technické publikace. Nadneseně lze říci, že jde vlastně o vědní disciplinu, která se neustále vyvíjí odhalováním dalších poznatků a nových technických možností. I vyškolení obsluhovatelé sauny by se měli dále vzdělávat a stát se skutečnými "saunaři". Platí nejen pro veřejné sauny.

S pozdravem Vlastimil Sládek SAUNY SALUS